Křivky, vlnité linie a absence výrazných hran – organické tvary se v posledních letech dostávají do popředí a vidíme je všude – na pohovkách, dřevěném nábytku i v rámci dekorací. Proč byste měli dát organickým siluetám v bytě prostor a proč se nimi designéři a architekti rádi inspirují?
Organické linie se používají k vytvoření uklidňující atmosféry a pomohou zjemnit pravé úhly v místnosti. Důvodem jejich rostoucí oblíbenosti je i to, že působí přirozeně. Zútulní vzhled místnosti – díky nim moderní bydlení nebude působit stroze nebo prázdně. Pokud mají mít organické kousky nábytku i úlohu solitéru, volte pro ně raději světlé barvy. Pro vytvoření rovnováhy je dobré kombinovat s křivkami horizontální, vertikální nebo diagonální linie. Organické tvary jsou vhodným doplňkem nejen minimalistických a moderních interiérů. Křivky a zaoblené hrany napodobují tvary, které se běžně vyskytují v přírodě, například na listech, rostlinách, ale týkají se i zvířat. Příroda totiž nemá pravé 90stupňové úhly v oblibě.
Věděli jste, že...?
V přírodě běžně nenajdete žádná ortogonální, tedy pravoúhlá tělesa. Příroda netvoří pravé úhly. Výjimkou je jen krystal kalcitu, ale i ten se pak seskupuje neortogonálně.
V přírodě běžně nenajdete žádná ortogonální, tedy pravoúhlá tělesa. Příroda netvoří pravé úhly. Výjimkou je jen krystal kalcitu, ale i ten se pak seskupuje neortogonálně.
Organický design jako protipól funkcionalismu
Organický neboli biomorfní design vznikl v USA jako reakce na hnutí Bauhaus a jeho přísný pravoúhlý funkcionalismus. Jeho začátek odstartovala soutěž Muzea moderního umění v New Yorku s názvem „Organický design v domovním vybavení“. Zvítězili v ní Charles Eames a Eero Saarinen s designem čalouněné židle z ohýbané překližky. Právě Charles Eames s manželkou Ray se stali hlavními představiteli organického designu v tvorbě nábytku a jejich díla v té době konkurenci neměla i díky použitým materiálům. Mnohá z nich jsou dodnes označována za ikonická a definovala pojem biomorfní moderna.
Židle s ladnými křivkami. Zdroj: Höffner
Nábytek s křivkami a jeho zlatá éra
Inspirace přírodou vnesla do interiéru organické prvky, které však vyžadovaly nové techniky práce s materiálem, aby byl jemnější a ergonomičtější. V případě dřeva došlo k takovým technologickým objevům v tvarování dřeva během 2. světové války, kdy se dřevo už nemuselo tvarovat ručně, ale začalo se ohýbat stroji na elektrický pohon. Později se objevily myšlenky designérů, že nábytek by měl být vyroben pouze z jednoho kusu materiálu, bez spojů a dělení. Tuto ideu se podařilo zhmotnit dánskému designérovi Vernerovi Pantonovi, který v roce 1956 vytvořil model plastové židle S-Chair. Židle s oblými křivkami odpovídala tvaru lidského těla a určila vývoj nábytkové tvorby 60. let. Zaoblené tvary se staly v těch letech jedním z největších trendů. Ohýbaly se dřevo i překližka, laminovalo se a vyráběl se polyuretan, výjimečný nebyl ani sedací nábytek ze sklolaminátu a z plastů.
Věděli jste, že...?
V souvislosti o organickými tvary a propojením lidí s přírodou v interiéru se objevuje i pojem biofilický design. Tento termín se začal používat v 80. letech minulého století, kdy americký zakladatel sociobiologie Edward O. Wilson poukázal na následky odloučení se od přírody a toho, že až 90 % času trávíme v uměle vytvořeném prostředí. Cílem biofilického designu je zahrnout do interiéru přírodní prvky, které mají pozitivní dopad na naši emocionální stránku.
V souvislosti o organickými tvary a propojením lidí s přírodou v interiéru se objevuje i pojem biofilický design. Tento termín se začal používat v 80. letech minulého století, kdy americký zakladatel sociobiologie Edward O. Wilson poukázal na následky odloučení se od přírody a toho, že až 90 % času trávíme v uměle vytvořeném prostředí. Cílem biofilického designu je zahrnout do interiéru přírodní prvky, které mají pozitivní dopad na naši emocionální stránku.
„Tekutá“ sedačka evokující proudění vody. Zdroj: Höffner
Organické tvary v architektuře
Organické tvary jsou pojmem, který zná i architektura. Člověk už odedávna vzhlížel k přírodě a její zákonitostem jako k nejvyšší instanci – prvotní obydlí byla z organických materiálů a byla vytvořena konstrukčními postupy blízkými principům stavby rostlin či vytváření příbytků zvířat. Termín organická architektura se začal používat až v 20. století. Americký architekt Frank Lloyd Wright (1867-1959), který je považován za zakladatele novodobé organické architektury, ním označoval environmentální přístup a harmonii formy s jejím přírodním prostředím. Preferoval dynamické nerovnosti přírody. Organická architektura se v té době inspirovala nejen přírodními úkazy, ale i lidským tělem. V současnosti se objevuje jako alternativní cesta k hlavnímu architektonickému proudu a spojuje nové formy, moderní technologie i materiály.
Obliny v moderním pojetí. Zdroj: Höffner
Organické siluety v interiéru a jejich podoba
Siluetami můžete zjemnit „ostré“ hrany i ve svých příbytcích. Dodá jim to útulnost a přívětivost. Příklady použití organických tvarů:
Skříňky s „křivkami“ a okrouhlé doplňky. Zdroj: Höffner
