Jaká je ta „nej“ a jaké vybavení do dětské postýlky je vhodné?

Nekupujte první dětskou postýlku, na kterou natrefíte. Jde o kus nábytku, ve kterém malé miminko stráví velkou část dne, proto s výběrem nespěchejte. Dopřejte mu kvalitu. Nejen kvůli jeho pohodlí a zdraví, ale také kvůli sobě. Budete to hlavně vy, kdo ho do ní bude ukládat a také ho z ní vyndávat. Měla by být proto řešena tak, aby vás při manipulaci nezdržovala a nijak neomezovala. Jaké další vlastnosti by měla mít?

Výběr tvaru postýlky závisí na vašich estetických kritériích, ale i na tom, kolik místa pro ni máte. Můžete si vybrat klasickou obdélníkovou s vyššími bočnicemi, z nichž jednu lze stahovat nebo úplně odstranit. Ty se nejčastěji vyrábějí ve dvou rozměrech, 120 × 60 centimetrů nebo 140 × 70 centimetrů. Stále oblíbenější je také menší kulatá či oválná postýlka. Ta bývá sice dražší, ale dítěti poskytuje dokonalý výhled a šetří prostor.

Pokud vám to finanční možnosti dovolí, pořiďte děťátku postýlku z masivu. Má delší životnost než levnější varianty. Co se týče druhu dřeva, vhodný je například smrk, buk, bříza či borovice. Dřevo je ideální i proto, že má hypoalergenní vlastnosti a odolá náporu rostoucího batolete, jeho hrám i různým snahám upřít na sebe vaši pozornost.

Pokud můžete měnit výšku roštu, je to nejen praktické, ale také bezpečnější. Když si miminko přinesete z porodnice, rošt si nastavíte do nejvyšší polohy. Nemusíte se tak k děťátku hluboce sklánět, což ocení hlavně vaše záda. Jakmile se váš mrňous začne otáčet a sedat si, rošt musíte posunout níž. A nejníž, když už bude umět stát. V tom případě se nemusíte obávat, že z postýlky vypadne.

Při výběru postýlky dbejte na to, aby mezi příčkami na bočnicích byla mezera o velikosti maximálně 6 až 8 centimetrů. Pokud by byla větší, hrozilo by, že si v ní dítě zasekne hlavičku. Obáváte se, že mu v mezeře uvízne nožička? Pořiďte si měkký mantinel, kterým obložíte bočnice. Řešením je také populární hnízdečko pro miminko.

Budete-li hledat ten správný model, můžete zvolit postýlku, která bude mít v bočnici i několik odnímatelných příček. Oceníte to hlavně u staršího dítěte. Stačí, když z bočnice vyjmete 3–4 příčky, čímž vytvoříte otvor, kterým může dítě z postýlky vylézt a opět se do ní vrátit, kdykoli chce. Některé z takových modelů můžete připevnit i k manželské posteli – v noci k vám dítě bude mít snadný přístup a podobně i vy k němu.

Některé postýlky se prodávají s matrací, do jiných je dětskou matraci třeba dokoupit. Jaká by měla být?

Přiměřeně velká
Měla by přesně pasovat do rozměrů dětské postýlky. Příliš velká by se zvlnila, což by neprospělo vyvíjejícím se zádům. Pokud mezi matraci a bočnici postýlky strčíte dva prsty, znamená to, že je malá, což také není dobré. Riskujete, že se dítěti v mezeře zaklíní nožička nebo ručička.

Ani příliš měkká, ani tvrdá
Pro děti do tří let jsou nejvhodnější středně tvrdé matrace, poskytují jim ideální oporu pro vyvíjející se kostru. V příliš měkké matraci by se miminko propadalo, což by mělo negativní dopad na dětskou páteř. Taková matrace není ani příliš bezpečná. Kdyby totiž dítě spalo na bříšku, hrozilo by, že se do něj vnoří a bude mít potíže s dýcháním. Příliš tvrdá matrace je zase nepohodlná, vyrušovala by při spánku a ležení na ní by mohlo skončit i tvorbou proleženin.

Bez zón
Do dětské postýlky patří matrace s jednou tvrdostí. Pouze taková matrace zajistí stejný tlak na tělíčko. Kdybyste koupili matraci se zónami, nemuselo by to mít efekt, který očekáváte. Dítě se totiž během spánku přesouvá a zóny by mohly působit tam, kde to není žádoucí.

Měla by být nová
Dnes nežijeme v lehké době, ale pokud je to možné, nekupujte dítěti matraci z druhé ruky. Nemělo by ji zdědit ani po starším sourozenci, přestože na pohled vypadá v pořádku. Dítě totiž prospí minimálně 16 hodin denně, a v tom případě jsou problémem i malá vyležená místa. Neprospěly by zádům děťátka, jeho vývoji ani regeneraci. Používaná matrace není vhodná i z jiného důvodu. Mohou v ní být přítomní roztoči. Pokud tedy musíte šetřit, tak raději na postýlce.

Bez lepidel
Matrace do dětské postýlky by neměla obsahovat žádná lepidla. Pokud výrobce při výrobě přece jen nějaké části lepil, měl by použít ekologické lepidlo na bázi vody.

Hlavně prodyšná
Pro děti je ideální matrace vyrobená například ze studené pěny. Jedná se o pevný, lehký a prodyšný materiál, který nabízí optimální oporu pro svalstvo miminka. Má i větší póry, proto snadněji odvádí vlhkost a nahromaděné teplo. Díky tomu se v něm nebudou držet roztoči ani plísně. Vyhněte se matracím z paměťové pěny. Tento druh se přesně přizpůsobuje tělu, což dětskému tělíčku neprospívá. Potřebuje spíše středně tvrdou matraci, která bude oporou pro záda a svalstvo. Paměťová pěna ale tuto vlastnost nemá.

Se snímatelným potahem
Je ideální, pokud ho dětská matrace má. Dříve nebo později se v postýlce určitě stane „nehoda“. Buď se mrňous pozvrací, pročůrá plenku, nebo se vám v ní podaří něco vylít. Díky potahu se výrazně prodlouží životnost matrace. Po znečištění potah stačí odzipovat a vyprat v pračce na minimálně 60 stupňů.

U potahů se však ještě na chvíli zastavme, i ty jsou rozličné. Pro děti jsou ideální potahy s antibakteriálními a hypoalergenními vlastnostmi, které dobře odvádějí vlhkost. Plusem je i to, když jsou prošívané. Nejenže to dobře vypadá, ale prošívání má i hyperventilační funkci. Matrace díky tomu lépe „dýchá“ a miminko se nebude zbytečně potit.

Z pěkně nastylizovaných fotografií jsme zvyklí, že postýlka obsahuje spoustu věcí. Ne všechny ale opravdu do postýlky patří, resp. alespoň ne hned v prvních měsících života. Řekněme si nyní něco o typické výbavě.

Miminko polštář nepotřebuje, minimálně proto, že může mít negativní vliv na vývoj krční páteře. První polštářek svému pokladu pořiďte až po druhém roce života. Nedávejte mu ale polštář pro dospělé. Pro začátek mu postačí menší dětský polštář o rozměrech 40 × 60 centimetrů. Co se týče přikrývky, pro maličké miminko je lepší zavinovačka nebo spací pytel. V prvních týdnech až měsících jsou praktičtější a dokonce bezpečnější než přikrývka. Nehrozí u nich, že si je miminko nešťastně stáhne přes hlavu. Svou první přikrývku může dostat, když bude starší.

Pro děti jsou vhodné například polštáře a přikrývky s dutým vláknem a mikrovláknem. Nezpůsobují problémy ani alergikům a snadno je vyperete v pračce. Kromě těchto syntetických materiálů jsou vhodné i ty přírodní, například lyocellové vlákno z dřevní buničiny, které je antibakteriální a vhodné pro citlivou pokožku. Výbornou přírodní alternativou je i peří, protože skvěle hřeje. Měli byste však vědět, že péřové polštáře a přikrývky nevyperete doma, ale musíte s nimi do čistírny. A je tu ještě jedna věc – nejsou vhodné pro alergiky.

Polštářek a přikrývku je vhodné navlékat do ložního prádla z přírodních materiálů. Ideální je například bavlna. Ta je totiž prodyšná, odolná a výborně absorbuje pot. Z ní může být také dětské prostěradlo.

Sníte o tom, že své novorozeně vložíte do postýlky, která bude ozdobená heboučkým a nadýchaným baldachýnem? Četli jste možná i to, že ho ochrání před komáry, průvanem a brzkým probuzením, protože tlumí zvuk a světlo v pokoji. Je to pravda, ale... Baldachýn je kontroverzní ozdoba. V minulosti už ho na sebe několik dětí stáhlo. Naštěstí se nic vážného nestalo, ale přesto ho před lety jedna velmi známá značka stáhla z prodeje.

Tuto romantickou ozdobu nedoporučují ani pediatři. Nejen z bezpečnostního hlediska, ale také proto, že dítě podle jejich vyjádření potřebuje mít kolem sebe otevřený prostor, dostatek vzduchu, světla a čisto. A baldachýn právě tomuto brání. Pokud ho nad postýlku nepřipevníte, usnadníte život i sobě. Má totiž i nepraktickou stránku. Mohl by vám překážet při vyndavání a ukládání dítěte do postýlky.

Pokud se přece pro baldachýn rozhodnete, určitě buďte obezřetní a myslete jak na bezpečnost, tak i hygienu.

Pokud plánujete synovi nebo dceři nad postýlku připevnit kolotoč, měli byste dodržovat jistá pravidla. Doporučená vzdálenost, v které má být tato hračka umístěna, je v případě novorozenců a kojenců přibližně 30 centimetrů. Určitě nesmí viset nad jejich hlavou, ale nad hrudníkem. Musí být také pevně přichycen, aby ho na sebe dítě nemohlo strhnout. Pokud by to hrozilo, zavěste ho výše.

Slyšeli jste, že pod prostěradlo je vhodné dát igelit, abyste ochránili matraci před vlhkostí? Nedělejte to. Z lůžka byste udělali neprodyšné místo a hrozilo by, že se dítě přehřeje. Raději si pořiďte speciální chránič na matraci, u kterého toto riziko nehrozí.

Naaranžovaná postýlka se spoustou hraček a polštářků vypadá dobře, zároveň ale všechny tyto předměty dělají z postýlky nevzdušné místo. Navíc jsou to zbyteční zachytávači prachu, kteří by se u miminka určitě neměli koncentrovat. Představují také bezpečnostní riziko, jelikož si je dítě může stáhnout na obličej.

Postýlka musí být pro dítě v první řadě bezpečná. Nejen z hlediska konstrukce, ale také vybavení a umístění. Na co si dát pozor?

• Postýlka by neměla stát v blízkosti závěsů, šňůr na ovládání rolet a žaluzií. Nedávejte ji ani k radiátorům a topným tělesům.
• Blízko postýlky se nesmí nacházet elektrické přístroje ani nechráněné elektrické zásuvky, aby dítě nezasáhl elektrický proud.
• U dětského lůžka nebo nad ním byste neměli mít uložené láhve, hrníčky ani žádné šňůrky nebo ozdobné stuhy. Zkrátka nic, co by na dítě mohlo spadnout nebo by si tím mohlo jinak ublížit. Je ale povolený tzv. kapsář. Jedná se o pomůcku s několika kapsami, která se suchými zipy připevňuje na postýlku z vnější strany. Je proto bezpečný a hlavně praktický. Můžete si do něj vložit plenu, dětský krém, hračky a různé pomůcky, které chcete mít po ruce.

Namísto postýlky si můžete pořídit i dětskou kolébku. Je opravdu krásná, efektní a spousta maminek o ní sní. Co byste o ní měli vědět, než si ji koupíte?

Plusy

• Houpání. Hlavně proto si ji mnozí rodiče pořídí, pomáhá při uspávání a zklidnění dítěte.
• Obvykle je menší, proto se hodí do menších prostor.
• Tím, že není tak objemná, v ní miminko není tak ztracené jako ve velké postýlce. Dodá mu to pocit bezpečí.
• Díky tomu, že se jedná o malý kus nábytku, ji lze snadno přemísťovat.

Minusy

• Dítě si rychle zvykne na uspávání houpáním a při přechodu do postýlky může mít problém bez toho usnout.
• Pokud ji nezdědíte, je to investice navíc, kterou nevyužijete na moc dlouho. Většina kolébek dosahuje délky 95 centimetrů, proto vám poslouží možná 6 měsíců.
• Kolébka mívá nižší bočnice, což není bezpečné, když už se dítě otáčí nebo si začíná sedat.

Pokud si budete pořizovat kolébku, určitě si vyberte takovou, u které si můžete nastavit režim bez kolébání. Oceníte to hlavně tehdy, když dítě usne. Kolébka se proto nerozhoupá při každém jeho pohybu. Je to bezpečnější i v případě, pokud vám doma pobíhá další malé dítě, které by kolébku mohlo kdykoli nečekaně rozhoupat.

Ať už se rozhodnete pro kolébku, nebo postýlku, hlavně kupujte s rozvahou. Zvažte každý detail a nezapomeňte si pečlivě naplánovat, kam ji umístíte. Postýlka bude pro vaše dítě „dům v domově“, musí být opravdu komfortní. A nejen pro něj. Myslete i na sebe a vlastní pohodlí.